Hmat omezují tlusté rukavice. Sluchem nelze rozeznat směr. Čich nefunguje. Ochutnáváme pouze náustek. Zbývá zrak. Už nad vodou tímto smyslem přijímáme většinu informací o okolí a pod vodou je vidění ještě důležitější. Pojďme se podrobněji podívat na to, jakou masku si můžeme zvolit pro rekreační potápění.
Oko funguje podobně jako fotoaparát. Tak, jako je objektiv tvořen několika čočkami, prochází v oku světlo rohovkou, čočkou a sklivcem. Nejsilněji se paprsek světla lomí hned na vstupu do oka, na rohovce. Při ponoření nechráněného oka do vody se prakticky vyrovnají indexy lomu rohovky a okolního prostředí, rohovka přestává fungovat jako spojná čočka. Je to podobné, jako kdyby objektiv přišel o svojí přední čočku - použitelný obraz z něj pak už nedostanete.
Vzduch v masce dovolí rohovce fungovat stejně, jako na souši. K přechodu paprsku z vody do vzduchu dochází v rovině zorníku masky. Lom světla na rovné ploše se pouze postará o zdánlivé přiblížení a nebo zvětšení okolních předmětů.
Když lidé zjistili, že pro ostré vidění pod vodou je potřeba umístit před oko bublinu vzduchu, byl logickým důsledkem vznik potápěčských brýlí. Připomínaly dnešní brýle plavecké a stejně jako ony kryly pouze oči. Aby neteklo do nosu, doplňoval je slušivý skřipec. Jenže při zanoření stoupá tlak okolní vody, ale v brýlích zůstává stejný, jako na hladině. Relativní podtlak pak oko nasává a může způsobit jeho poškození, barotrauma.
Když lícnice překryla i nos, vznikla potápěčská maska. Výdechem nosem je možno vnitřní tlak vyrovnat, snadno lze vypudit vodu vnikající netěsnostmi.
Volba, zda použít masku s děleným zorníkem, nebo se zorníkem jednoduchým, je převážně věcí osobních preferencí. V masce s jednoduchým zorníkem je zákonitě o něco větší binokulární část zorného pole, tyto masky tak umožňují lepší odhad vzdálenosti blízkých předmětů (stále ale platí, že vše se zdá být větší a nebo blíž).
Nevýhodou bývá větší vnitřní objem masky díky zvětšené vzdálenosti zorníku od oka.
Dělený zorník umožňuje zvýšit robustnost rámečku a zvětšit zorné pole přiblížením zorníku k oku, čímž se zároveň zmenší vnitřní objem masky. Proto jsou děleným zorníkem vybaveny všechny masky určené pro potápění na nádech. Dělený zorník je také nezbytný pro potápěče, vyžadující dioptrická skla.
U panoramatických masek jsou doplněny malé zorníky na bocích, někdy dokonce i ve spodní části. Logickým důsledkem je nárůst vnitřního objemu. Po ponoření do vody se lom světla postará o to, že v místech hrany vzniká poměrně velký mrtvý úhel, někdy ještě zvětšený masivním rámečkem.
Zorník je až na výjimky skleněný, sklo je tepelně zpracované tak, aby se zvýšila jeho mechanická odolnost - bývá označeno jako "tempered". Některé masky ze zakřivenými, nebo různě tvarovanými zorníky využívají zvláště odolných průhledných plastů. Plastové bývají také zorníky některých masek, které jsou určeny spíše na hraní než na potápění.
Zorníky masek procházejí podle normy ČSN EN 250 poměrně tvrdým testováním. Mechanická odolnost se testuje nárazem ocelové kuličky o průměru 22 mm volně padající z výšky 130 cm.
Materiálem je dnes téměř výhradně silikonová pryž. Opravdu levné masky mohou mít lícnici i z nějakého měkkého termoplastu, ty se ale pro seriózní potápění nehodí. Dříve bývaly lícnice pryžové (gumové), přes řadu dobrých vlastností byly postupně nahrazeny díky nižší trvanlivosti.
Většinu masek je možno koupit volitelně s černou či průsvitnou lícnicí, někteří výrobci nabízejí i lícnice stříbrné, či jinak obarvené. Průsvitná lícnice má výhodu v tom, že skrz ní lze periferním viděním zahlédnout pohyb. Při nočním potápění je dobře identifikovatelné světlo partnera, i když přichází z oblasti mimo zorné pole masky. Tyto výhody se ale stávají nevýhodou při potřebě se soustředit na tmavou scénu před sebou, je-li v okolí dost světla. Průsvitnou lícnici tedy v žádném případě neocení fotografové a i pro potápění v prosluněné mělké vodě je vhodnější lícnice neprůsvitná.
Do lícnice může být umístěn vylévací ventil. Ventil sice může pomoci s vylitím částečně zaplavené masky, ale pouze ve svislé poloze a navíc ztěžuje vyrovnání tlaku ve středouší. Myslím, že užitečnější je se naučit řádně vylévat masku v potápěčském kurzu.
Zpravidla je tím, co drží celou masku pohromadě. Nově se začaly objevovat masky bez rámečku, tzv. frameless. Absence rámečku dovolila přiblížení zorníku, čímž se snížil vnitřní objem a rozšířilo zorné pole.
Komu vyhovuje průsvitná lícnice, ten jistě ocení její kombinaci s průsvitným rámečkem. Zdánlivě optimální je pak rámeček z čirého plastu, takovou masku ale doporučuji vybavit alespoň barevným páskem, jinak ji při náhodné ztrátě nelze na dně téměř rozeznat.
Někdy bývají boční zorníky masky, konstruované jako panoramatická, nahrazeny průhlednou, bezbarvou částí rámečku. Není-li ale tato část skutečně rovná, bude uživatel takové masky zklamán optickými vlastnostmi tohoto řešení.
Většinou bývá vyroben z téhož materiálu, jako lícnice. Jeho zadní část je rozšířená a někdy rozdělená do více pruhů, jindy opatřena vroubkováním proti sklouznutí.
Upevnění na masku ve vždy řešeno tak, aby bylo možno měnit délku pásku dle potřeby. Některé systémy ovšem téměř vylučují úpravu délky přímo ve vodě, je-li zručnost potápěče omezena silnými rukavicemi. Pohodlnější usazení masky poskytuje upevnění pásku, které dovoluje mírné natočení.
Vyznačují se zejména malým vnitřním objemem. Ten není potřeba jen proto, aby vzduch z plic nebyl zbytečně místo na dýchání využit pro vyrovnání změny tlaku, ale hlavně proto, že malou masku je možno vyrovnat rychleji a není nutno vyrovnávat během zanořování tak často. Související malé vnější rozměry jsou výhodné i proto, že na malou masku působí při rychlejším plavání menší síly. Zorné pole nebývá u těchto masek nejdůležitějším kritériem.
Velikost a rozložení zorného pole jsou zde hlavními parametry. Potápěč s přístrojem se pohybuje zpravidla pomalu, proto větší rozměry nejsou tak důležité. Velký vnitřní objem znesnadňuje vylévání, proto panoramatická maska není úplně ideální pro začátečníky.
Jako univerzální lze použít všechny masky, u kterých se podařilo skloubit malý vnitřní objem s dostatečným zorným polem. Masku pro potápění na nádech je možno použít i s přístrojem, obráceně to pochopitelně neplatí.
Řada výrobců nabízí pro některou ze svých masek s děleným zorníkem příslušné korekční čočky. Vždy si kupujte masku zároveň s čočkami a nechte si je vsadit od prodejce. Předejdete tím nepříjemnému překvapení, když v katalogu uváděné optické mohutnosti nebudou dlouhou dobu k dispozici a také se zbavíte odpovědnosti za případné poškození masky při nešikovné demontáži.
Maska musí dokonale sedět. Co je platné, že barva jejího rámečku skvěle ladí s neoprenem, když bude tlačit či do ní poteče. Těsnost zkoušíme tak, že po přiložení na obličej lehce nasajeme nosem a přestaneme na několik sekund dýchat. Maska by měla držet jako přísavka, přiměřeně platí i pro pány s knírem. Poté vyzkoušíme, zda se při nasazení na obličej s lehce dotaženým upínacím páskem neopírá někde rámeček masky skrz lícnici o obličej. Kritickým místem bývá kořen nosu. I zdánlivě lehký dotyk dokáže po delší době způsobit bolestivé otlaky.
Z důvodu dovolené je naše provozovna uzavřena do 19.11.2024.
Rádi Vás přivítáme 20.11.2024.